Kdo jsem?
S titulky pro divadlo jsem se - čistě teoreticky - začala zabývat již během studia překladatelství a tlumočení na Ústavu translatologie v Praze, a to v rámci semináře audiovizuálního překladu vedeného skvělým odborníkem v oboru, Mirkem Poštou. Měla jsem problém vybrat si z nabídnutých témat seminárních prací, příliš mě nelákalo zkoumat problematiku časování titulků ani srovnávat titulky s dabingem. Vyprosila jsem si proto téma vlastní - titulkování divadelních představení v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde mě ochotně zasvětili do tamního procesu výroby a následného odbavování titulků při představeních.
Krátce nato, pořád ještě při studiu, jsem měla příležitost si živé odbavování nenačasovaných titulků i poprvé vyzkoušet, a to na filmovém festivalu Jeden svět. Vůbec první projekce, kterou jsem klikala, byla ve velkém sále Lucerny. Seděla jsem přímo v sále a modlila se, aby gumička, která silou vůle držela napájecí kabel stařičkého noťasu na místě, vydržela, protože v případě potíží nebylo kudy nepozorovaně utéct. Gumička vydržela, mé nervy též a já si ten lehký adrenalin, který doprovázel každou projekci, zamilovala.
Ačkoli jsem se po dokončení studia vydala primárně jinou cestou - mou hlavní specializací je právní překlad a soudní tlumočení - titulkování filmových festivalů a překladů pro divadlo jsem se nikdy úplně nevzdala. Navázala jsem spolupráci s agenturou Dilia, pro kterou překládám zahraniční divadelní hry do češtiny, a od roku 2015 se každoročně podílím i na titulkování představení pro Mezinárodní festival DIVADLO v Plzni.
Světu divadla jsem nenávratně propadla, baví mě především jeho pestrost. Žádné představení není stejné a člověk musí být neustále ve střehu, co se stane. Ačkoli titulky nikdy nemohou zcela zachytit kouzlo daného okamžiku, pomáhají zprostředkovat tento jedinečný zážitek dalším lidem, především cizincům a lidem se sluchovým postižením.
Neustále hledám nové způsoby a podněty, jak to dělat co nejlépe, a budu ráda, když se tou cestou vydáte kousek se mnou.